Kolorit podzimu a keře plné vitaminů. Šípky jako surovina na sběr a zpracování. Šípkový likér!

Pozadí šípkového keře a kolorit podzimu

ŠÍPKOVÉ - PLODY
Na cesty jsou plné vitamínů, jen otrhat a připravit ke zpracování.
Některé šípky usušíme na zimu na čaj, uděláme si likér na dlouhé, zimní večery, a jestli bude chuť, třeba i  marmeládu.


Šípky se sbírají nejlépe v září až říjnu, za slunného počasí, suší se do teploty 50 stupňů Celsia.
Kvalitně usušené šípky mají oranžovou až tmavohnědou barvu, nakysle svíravou chuť a charakteristickou ovocnou vůni.

Šípek obsahuje: třísloviny, sacharózu, pektin, kyselinu jablečnou, kyselinu citronovou, kyselinu nikotinovou, silice, flavonoidy, vitamín C, B, K, karoten, vápník, fosfor, hořčík, draslík, aj.
Šípky lze uskladnit celé, nebo drcené.

ŠÍPKOVÝ ČAJ Z DRCENÝCH ŠÍPKŮ – lžíci drcených šípků zalít vroucí vodou a nechat 10 minut louhovat. Přefiltrovat přes jemné plátýnko /chloupky dráždí ke kašli/.

ŠÍPKOVÝ ČAJ Z CELÝCH ŠÍPKŮ – hrst sušených šípků namočit do 1lt studené vody a nechat přes noc. Druhý den přivést k varu a odstavit – tento čaj můžeme popíjet. K šípkům opět lze přilít vodu a zopakovat /tento čaj je kvalitnější nežli první/. Na co šípkový čaj působí?
Na močové cesty
Na snížení cholesterolu
Podporuje činnost ledvin
Odvádí tekutiny z těla
Působí na infekce

Pro fajnšmekry je tu recept na likéry, sirup a marmeládu.

ŠÍPKOVÝ LIKÉR S POMERANČEM
0,5kg čistých šípků, kousek skořice, 1 čajová lžička sušené pomerančové kůry /nebo kůru z půlky pomeranče/ zalít 1,5lt alkoholu /postačí vodka/ a necháme měsíc louhovat.
Po této době slijeme a přidáme 250g cukru rozpuštěného v 250ml vody. Promícháme a nalijeme do lahví.

ŠÍPKOVÝ LIKÉR KOŘENĚNÝ
0,5kg čistých šípků, lžička sušené citronové kůry a lžička sušené pomerančové kůry /nebo kůra z půlky citronu a půlky pomeranče/, 3 hřebíčky, 4 kuličky nového koření, 1 lžička spařených rozinek – vše zalít 1,5 litrem alkoholu /vodkou/ a nechat měsíc louhovat.
Po této době slijeme a přidáme 250g cukru rozpuštěného v 250ml vody. Promícháme a nalijeme do lahví.

ŠÍPKOVÁ MARMELÁDA
Umyté šípky rozřízneme a odstraníme z nich semínka. Slupky vaříme v malém množství vody 15 minut, pak směs rozmixujeme nebo přecedíme, přidáme dle návodu želírovací cukr a 5 minut vaříme.
Horké plníme do skleniček, uzavřeme a položíme dnem vzhůru.

ŠÍPKOVÝ SIRUP
Čerstvé, přemrzlé šípky zbavíme jadérek a zalijeme 0,5lt studenou vodou. Pomalu přivedeme k varu a mírně povaříme cca 15 minut.
Přecedíme, na 1lt šťávy přidáme 0,5kg cukru,smícháme a nalijeme do lahví. Uskladníme v chladu.
Zdroj: bylinky.brána.světla.cz, sociální síť FB

Popenec obecný. Popenec obecný (Glechoma hederacea) je léčivá a užitková rostlina. Popenec roste hojně na okrajích lesů a křovin, podél cest a na stráních od nížin do hor.

Popenec obecný
Popenec obecný je vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovité.

Je to poléhavá, vytrvalá rostlina s okrouhlými zubatými listy a modrofialovými květy. Čím je půda zásaditější, tím barva květů nabývá na tmavosti. Dorůstá do výšky 30 centimetrů.
 Roste na okrajích lesů a křoví a u cest. Vyskytuje se v téměř celé Evropě, severní Asii a Japonsku. Popenec obsahuje silici, draselné soli, cholin, třísloviny, hořčiny, glechomin a tak dále. V nati je vitamín C a provitamín A.

Své uplatnění našel v lidovém léčitelství a kuchyni. V dubnu a květnu lze sbírat nať, která má příjemnou vůni a kořenitou chuť. Čerstvým popencem lze dochutit tvarohové pomazánky, bramborové saláty, omelety, míchaná vajíčka či vařené brambory. Sušenou ji můžeme přidat například do sušené zeleniny, masa, pokrmů z mletého masa a zeleninových polévek. Podporuje chuť k jídlu a pomáhá při žaludeční kyselosti. Má hojivé účinky a působí proti průjmům. Z rostliny nejvíce využíváme listy. Nálev zmírní bolest hlavy, léčí problémy s dýchacími cestami a pomáhá odstranit infekci močových cest. Mast z popence zmírňuje otoky a urychluje hojení ran.

Bramborák s vejcem a popencem  

4 lžíce popence drcený kmín 4 vejce 4 plátky sýra 4 plátky šunky mletá červená paprika 4 brambory 3 lžíce polohrubé mouky sůl a mletý černý pepř

 Očištěné brambory nastrouháme nahrubo, osolíme, opepříme a zamícháme do nich popenec a mouku. Na rozpáleném tuku v pánvi vytvarujeme bramboráčky, které z obou stran opečeme. Seshora vyhloubíme do bramboráku díru a vyklepneme do ní vajíčko, které osolíme, opepříme, posypeme kmínem a paprikou. Na vrch položíme plátek šunky a sýr. Vše dopékáme pod poklicí a na závěr můžeme posypat popencem.

Sirup z popence

 20 gramů sušené nati 1/2 litru vroucí vody 1/2 kilogramu medu

Sušenou nať zalijeme vodou a necháme 15 minut přejít varem. Vše vyluhujeme a slijeme. Přidáme ½ kilogramu medu a zahříváme, dokud se vše nespojí. Sirup užíváme při kašli, astmatu a jiných dýchacích obtížích. Dávkování je 3-4x denně 1 polévková lžíce.

Dýně

Hokkaido na švestkách
HOKKAIDO

Japonský
druh dýně hokkaido má lepší chuť a hlavně se dá bez problémů zpracovat najednou na běžný oběd. A je to opravdu pochoutka. Příprava dýňové polévky je velice jednoduchá - tato dýně se nemusí ani loupat, stačí nakrájet na kostičky, rozvařit se zeleninovým vývarem, rozmixovat a dochutit soli a sladkou smetanou. Pro obměnu můžeme přidat i česnek, nebo česnek, rajčata, kořenovou zeleninu, brambory, dostaneme pokaždé trochu jinou barvu i chuť. Hokkaido se dá i dusit a zapékat, dá se z ní udělat téměř cokoli, ale je to zase podobné, jako když se k nám kdysi dostala semínka tehdy „exotické" cukety.

Cukety se začaly pěstovat masově na všech zahrádkách, úroda byla značná a tak se z nich vařilo všechno od sladkých buchet až po knedlíky. A to je ten nejlepší způsob, jak si dýni znechutit. Vyberte si spíš několik dýhových dobrůtek, které vám chutnají nejvíc a vypěstujte si jenom tolik plodů, aby se vám za celou zimu nepřejedla.

Podle mé zkušenosti čím jednodušší příprava, tím lepší. Třeba nakrájet na plátky nebo kostičky, přidat česnek nebo kmín, sůl a máslo a zapéct v troubě, podáváme jako přílohu k masu nebo s bramborem a cibulkou osmaženou na anglické slanině i jako hlavní jídlo. Asijská úprava je také dobrá - na cibulce osmažíme dýni na kostičky, přidáme česnek, chilli papričku, trochu čerstvého zázvoru, loupaná rajčata a sójovou omáčku, opět skvělá příloha ke stejkům. Výborná je i dýňovo-bramborová kaše, uvaříme brambory i dýni zvlášť, společně rozšťoucháme v poměru 1:1 a doděláme jako běžnou kaši máslem a mlékem, osolíme, podáváme nejlépe s vepřovými výpečky.

Z dalších druhů můžeme pěstovat třeba dýni muškátovou, kterou lze použít podobně jako hokkaido a údajně se dá jíst i syrová, chutná prý podobně jako meloun galia. Mně ovšem nechutná ani galia, takže nemohu hodnotit. Muškátová dýně je menší, hruškovitého tvaru a před použitím se musí oloupat tvrdá slupka.

Špagetovou dýni, která je určitě zajímavým zpestřením jídelníčku, vřele doporučuji. Po uvaření totiž z vnitřku vydlabeme dlouhá vlákna, která opravdu vypadají jako špagety a úplně stejně se konzumují. Před použitím se buď celá dýně vaří ve vodě vcelku, což je díky její velikosti docela problém, nebo se může podélně rozpůlit, vydlabat semínka a řeznou stranou položit na pekáč, pečeme v troubě na 180°C 30 minut. Po mírném zchladnutí vidličkou vydlabeme „špagety", které rovnou podáváme s jakoukoli špagetovou přílohou - rozvařená rajčata s česnekem, cibulkou a bazalkou, směs z mletého masa a rajského protlaku, můžeme i posypat sýrem, ze studených udělat „těstovinový" salát, prostě upravíme tak, jak jsme zvyklí vařit špagety.
Ať již pěstujeme jakoukoli dýni, před zpracováním vždycky vydlabeme vnitřek se semeny.

Ta ale nevyhazujeme, protože jsou zdravá a při dobré úpravě i velice chutná. Semínka dobře prosolíme, pokud je zpracováváme najednou (třeba při výrobě kompotů a džusů do zásoby, kdy jich zbude docela dost), tak použijeme na 1 litr semínek 50 g soli, promícháme a necháme 24 hodin v chladu uležet a prosolit. Potom sušíme na plechu v troubě při 80°C 2-3 hodiny za častého promíchávání, aby se semínka nespálila. Uchováváme ve sklenicích s pevným víčkem. Pokud ale máme rádi dýhová semínka, můžeme si pořídit dýni vyšlechtěnou přímo na semínka - dýni olejovou. Ta má totiž semena bez tvrdých slupek, taková ta zelená, která známe z obchodů s racionální výživou, jsou rozhodně chutnější. Sušíme je úplně stejně, v troubě za častého míchání, po usušení je můžeme i upražit na teflonové pánvi se solí jako mandličky nebo zkusit připravit pikantní orientální pochoutku
- do misky si připravíme směs 3 lžic cukru, po čtvrtce lžičky soli, kmínu a skořice, můžeme přidat i špetku chilli. Na pánev kápneme trochu olivového oleje, přidáme semínka z dýně, 2 lžíce cukru a mícháme až začne cukr karamelizovat. Potom promícháme v míse s kořením, oklepeme a necháme vychladnout.
Dýně Hokkaido

 Recept na kompot a dýňový džus.

Na kompot dýni pokrájíme na kostičky nebo vykrájíme kuličky, na 3 kg dýně přidáme 300-500 g cukru a 2 lžíce kyseliny citrónové a necháme přes noc v chladnu uležet. Druhý den vaříme 6 minut, potom přidáme lahvičku ananasové tresti a šťávu ze dvou citrónů, vaříme další 4 minuty. Plníme do sklenic, sterilujeme 10 minut. Džus připravujeme podobně - 3 kg dýně nakrájíme na kostičky, přidáme 1,5 lžíce kyseliny citrónové, 0,5 kg cukru, šťávu ze dvou citrónů a 2 l vody, promícháme a necháme v chladnu stát. Druhý den vaříme 30 minut, necháme vychladnout, rozmixujeme, přidáme 5 l vody a šťávu z několika pomerančů. V lednici vydrží cca týden, pokud budeme sterilovat v lahvích, tak klidně celý rok. Kompot i džus jde samozřejmě připravit i z hokkaida, z goliáše je ho prostě jenom víc. A jako úplnou tečku na závěr - pokud máme na rostlinách spoustu neplodných samčích květů, můžeme si jimi zpestřit jídelníček - stačí je obalit v těstíčku, chutnají na slano i na sladko.

Pěstování dýně:

Semínka můžeme vysévat přímo na stanoviště začátkem května, lepší je urychlit úrodu předpěstováním sazenic. Rostou rychle a větší se špatně ujímají, proto předpěstujeme krátce, maximálně 4 týdny před výsadbou (v polovině dubna). Na záhon je vysazujeme až po květnových mrazících, jsou extrémně citlivé na mráz.
Dříve se obvykle pěstovaly na kompostu (a pěstují se i dnes), což je samozřejmě pro dýně dobré, horší už pro ten kompost a tím i pro všechny další plodiny na zahrádce. Dýně jsou obrovští žrouti, kompost dokáží doslova „vysát", proto bychom je měli pěstovat raději jinde. V každém případě dostatek kompostu potřebují, pro sázení vyhloubíme pořádnou jámu a tu naplníme kompostem, nebo ještě lépe jámu připravíme už na podzim a uložíme do ní čerstvý hnůj proložený posekanou trávou a zeminou. Máme-li jámu dostatečně velkou a zásobenou živinami, ani nemusíme hnojit, pokud máme pocit, že je živin málo, můžeme přihnojovat kopřivovou jíchou.
Dýně potřebují také pravidelnou hojnou zálivku, zaléváme ale pouze ke kořenům, abychom předešli zvlhnutí listů a tím rozvoji houbových chorob a hniloby. Nesnáší jakoukoli konkurenci, proto musíme buď pravidelně odplevelovat, nebo ještě lépe zamulčovat posekanou trávou, která dodá další živiny a navíc udržuje vlhkost.
Hokkaido a olejové dýně (pěstované na semeno) se nechají růst dle libosti, goliáše se musí zaštipovat, jinak rostlinka vynaloží daleko více energie na růst stonků a listů než na vývin plodů. Necháme tedy první dva plody a za nimi ještě další dva listy, celý zbytek zaštípneme. Průběžně odstraňujeme i všechny další boční výhony.

Švestkové Hokkaido
Dýně sbíráme vždy před příchodem prvních podzimních mrazíků, protože nejen sazeničky, ale i zralé plody jsou extrémně citlivé na mráz a byly by méně chutné a hůře skladovatelné. Nesklízí se najednou, ale postupně jak dozrávají. Zralost poznáme podle stopky - když začíná zasychat (je tvrdá, zdřevnatí, zežloutne), je ta správná doba pro sklizeň. Na podzim před mrazíky sklidíme celou zbylou úrodu, ty s čerstvou stopkou hned sníme, ty zralé si necháme na uskladnění.

Skladujeme je v suché místnosti, ne ve sklepě, kde by mohly působením vlhkosti uhnívat. Klidně je můžeme usadit i v pokojí a těšit se z hezké dekorace, určitě na první 2-3 týdny, než dýně dostatečně zaschne, protože necháme-li ji „dojít" při pokojové teplotě, získá mnohem lepší chuť. Potom ji přemístíme, ideální je místo se stálou teplotou kolem 15 °C, třeba na chodbě, v komoře nebo v garáži. Skladujeme je nejlépe odděleně, každou zvlášť, aby se nedotýkaly, ale znám paní, která je naskládá do komory do bedýnky co se tam vejde a také to přežijí ve zdraví, záleží spíš na tom, jak velké máte prostory. Stačí je vždycky jednou za čas prohlédnout a pokud začne stopka měnit strukturu (měkne, uvolňuje se), tak dýni okamžitě zpracujeme a nečekáme, až nám začne hnít. Hokkaido i špagetové dýně obvykle vydrží až do jara.

Dýně potřebují hodně prostoru a nesnáší žádné těsné sousedství čehokoli, prostě je to sobec, který vedle sebe nesnese nic, co by mu užíralo živiny. Nejlépe se jim daří, když jsou někde úplně mimo zeleninové záhony a nikdo jim nekonkuruje.

Kvůli možnému přenosu houbových nemocí nepěstujeme poblíž okurek a brambor, ani na záhoně po nich.
Nemocemi trpí málokdy, v hodně vlhkém létě se mohou objevit plísně, ale s počasím asi nic nenaděláme. Někdy uhnívají i malé plody, bývá to dáno spíš samoregulační schopností rostliny, která si nechá jenom tolik plodů, kolik dokáže vyživit.

Světlík lékařský

Světlík lékařský
Světlík lékařský (Euphrasia officinalis) se vyskytuje po celé Evropě. Na jihu Evropy se vyskytuje řídčeji, kvůli jiným klimatickým podmínkám. Výskyt této rostliny je hlavně v místech, kde je slaběji kyselá půda.
Rostlina kyselost půdy snáší velmi špatně a brzy po zakořenění v této půdě zahyne. Vyhledává písčitou půdu, která je dostatečně vlhká.  Lodyha stonku je vysoká až 40 cm. Je hojně větvená a roste z ní velké množství listů. Listy jsou vejčitého tvaru a jejich okraje jsou ostře pilovité. Korunu květu tvoří dva pysky.
 Květy jsou 1-2 cm dlouhé. Mají bílou až nažloutlou barvu. Jsou ale i případy, kdy jsou květy nafialovělé.

Rostlina obsahuje zejména iridoidní glykosid aukubin, dále tříslovinu, trochu kumarínu, hořčiny, silici, oleje, flavonoidy, kyselinu kávovou, soli mědi a hořčíku. Sbírá se kvetoucí nať (Herba euphrasiae) seřezáváním, suší se ve stínu velmi opatrně, aby listy zůstaly zelené (mají sklon černat). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C. Droga patří k nejvýznamnějším přírodním očním léčivům, tlumí oční záněty (záněty spojivek, víček apod.), pomáhá při oční únavě spojené se světloplachostí, odstraňuje slzení očí. Kromě toho snižuje krevní tlak, podporuje trávení, tlumí neproduktivní suchý kašel při bronchitidě, pomáhá při duševní přepracovanosti, zevně ve formě obkladů se užívá na hnisavé kožní rány a na výplachy očí. Odvar se připravuje krátkým varem (asi 2 minuty) z přibližně 1,5 čajové lžičky drogy na šálek vody.

Zdroj: Botanika-wendys.cz

Macešky. Viola wittrockiana - maceška zahradní pro zahradníky oblíbené jako sama královna květin, růže.

Přesazené macešky na záhonu
Viola wittrockiana - maceška zahradní 
Pestrobarevné macešky neboli violky byly zahradníky téměř tak oblíbené jako sama královna květin, růže. Příroda poskytla ke šlechtění v nejrůznějších koutech světa kolem 500 druhů této rostlinky. I u nás jich roste několik, ano, patří k nim i jedna z prvních jarních kytiček trhaných pro ozdobu a vůni pokojů – violka vonná neboli fialka (Viola odorata). Od jara do pozdního léta pak rozkvétají další druhy, v lukách a polích violka rolní (Viola arvensis) a violka trojbarevná (Viola tricolor), ve vlhkých hájích Violka bahenní (Viola palustris), ve stínu vzrostlých stromů pak violka psí (Viola caina) a violka chlumní (Viola connina). Jejich květy jsou drobné, barvy přecházejí od bílé přes žlutou ke světle modré a fialové.

Křížením přírodních druhů byla na počátku 19. století v Anglii vyšlechtěna maceška zahradní (Viola x wittrockiana) a právě ta pak v nesčetných podobách odrůd a variet ovládla okrasné zahrady. Její květ si uchoval pět křídlatě uspořádaných lístků, ovšem jejich velikost a četnost barev se od těch přírodních velice vzdálila. Zůstal ovšem častý znak – tmavší skvrna uprostřed spodních lístků, která právě vyvolává dojem, jako by se na nás kvítek se sametových povrchem usmíval. Bílá, žlutá, karmínová, oranžová, cihlová, světle modrá, fialová a temně hnědá až inkoustově černá, to vše buď v poutavé ploše jednoho tónu, s čárkovitým žíháním, tmavou skvrnou nebo dokonce v několikabarevném provedení – málokterá květina může v četnosti barev maceškám konkurovat.
.
Macešky jsou dvouletky – přirozený výsev probíhá po dozrání prvních semen v červnu a červenci. Tyto rostlinky poprvé vykvetou drobnějšími květy ještě týž rok v září a říjnu a v mírném počasí nebo na dobře chráněném místě vlastně pokvetou celou zimu. Na jaře v dubnu a květnu pak nasadí do plného velkého květu a po něm odumírají – mezitím však cyklus vlastně může začít znova. Také existují hybridní druhy, které rozkvétají na podzim a některé kvetou statečně i na sněhu, protože jsou mrazuvzdorné. Jiné druhy jsou pak naopak rané a vykvétají už začátkem března. Milovníci macešek si tedy přijdou na své po celý rok. Navíc pestrý záhonek nebo truhlík nebude nikdy nudný – jak budete postupně likvidovat a dosazovat další rostlinky, můžete střídat jejich barvy. Macešky si ovšem žádají dobrou půdu – pokud tedy takto obměňujete sazenice v nádobě, je třeba při nové výsadbě přidat dobře propustný substrát.
Viola wittrockiana - maceška zahradní 
.
Pro svou krásu a jednoduchost v pěstování dostala časem přezdívku hřbitovní kvítí, protože se hojně vysévala na hroby a tak se ze zahrádek začala vytrácet. Violky se do zahrad začínají vracet protože nově vyšlechtěné velkokvěté i drobnokvěté macešky nacházejí v zahradách široké uplatnění,dají se využít jak samostatně tak i v kombinaci s jinými rostlinami do záhonu i do různých nádob. Šlechtitelé se stále snaží vylepšit je aby byly odolné vůči vymrzání i vysokým teplotám,aby měly kompaktní růst,větší velikost a množství květů.Dosud se podařilo vyšlechtit například poloplnou a kadeřavou macešku a také obří macešku (Colossus), jejíž květy mají průměr až 12 centimetrů.
.
Macešky se pěstují jako letničky,častěji však jako dvouletky. Pokud chceme, aby kvetly na podzim, vyséváme je začátkem června, pro jarní kvetení pak koncem července.
Semena vyséváme do jemného výsevního substrátu, nezasypáváme je jen je mírně přitlačíme.
Výsev po dobu klíčení zastíníme (při nezastínění vyklíčí menší počet rostlin) a udržujeme stále vlhký.Po vyklíčení je nutné zajistit rostlinkám dostatek světla,zhruba po čtyřech až šesti týdnech Macešky přesadíme po třech až čtyřech kusech do květináčků o průměru 10 cm nebo přímo na záhon do kypré humozní mírně kyselé zeminy.


MENU: štítky! Klikem si vyberte co se líbí:

aktivity radosti a milování života Andělská trumpeta Android Arnika Azalky Babí léto Baby - Blackbird Bělotrn modrý Beruška Bez černý Bílý kůň Blatouch Bledule jarní Borelióza Boticelli Brkoslav severní Brugmansie Brusinky Bříza Budníček menší Bukvice lékařská Bylinky Cardinal Cesty Cibuloviny Čaj z levandule Čáp černý Čáp v přírodě Čápi Čas lásek čápů Čas lásek jelenů Čekanka Červenka Česnek Čížek žlutý Čmeláci Devětsil Divizna Dlask Dlouhozobka svízelová Dobromysl obecná Drozd kvíčala Drozd zpěvný Drvodělka Durman Dýně Echinacea Fauna Flora Flowers Show Fotografie Fotografujte Ginkgo Biloba Heřmánek Historie Hlaváček jarní Hloh Hluchavka Hmyz Hnízdění Holub hřivnáč Hořec Houby Hrad Litice nad Orlicí Hrušeň Humor a vtipy Husy na řece Hýl obecný Chalupy Chitalpa Instinkty a pudy Jablka Jahodník obecný Jahody Jarní kytičky Jarní slunce Jaro Jasmín Jaterník podléška Ječmen Jedlý kaštan Jeřáb obecný Jeřabiny Jezírko Alenky Jezírko zahradní Jírovec Jiřiny Jitrocel Jitrocel sirup Kachny Kaktus Kalisie voňavá Kaštan Kobylka luční koniklec Konipas bílý Konopí Konopka obecná Konvalinka Kopretiny Kopřiva Koření Kos Kosí hnízdo Kouzelná zahrada Kozy Krajina Králíček obecný Krmení mladých Krmítko Krmítko na zahradě Krokus jarní a žlutý Křen Květy Květy kostivalu lékařského Kytičky Labutě péče o mladé Láska Lásko bože lásko Léčivé rostliny Ledňáček Lékařství Léto Levandule Levandulová koupel Libeček Likér Lilie Liliovník tulipánokvětý Linduška lesní Lípa Lipový květ Lnice alpská (Linaria alpina) Maceška Maliny Maralí kořen Máta Mateřídouška Mateřství a péče o potomstvo Mayodendron igneum Medicina Meduňka Milování světu vládne Mlok Mobilní fotografie Motiv domova Motivační základní emoce Motýli Mračňák-Abutilon Muchomůrky bílé (Milan Hlavsa) Muchovník Mydlice lékařská Namlouvání Námluvy Náprstník červený Naše zahrady Netýkavka konžská (papoušková květina) Nootropika a kognitiva Oregano Orchideje Ornitologie Ovoce Pampeliška Papriky Parky Páření Čmelák královna Pařeniště Pěnice černohlavá Pěnice podkřovní Penízovka sametonohá Pěnkava obecná Perský kocourek Petrklíč Pilát lékařský Plicník lékařský Počítáme jaro Podběl lékařský Podravka Podzim Pohádka Pohádková zahrada Popenec Popínavé (pnoucí) růže Poslové jara Poštolka obecná Poznáte je? Práce na zahradě Procházky přírodou Prvosenka jarní Předivka zhoubná Příprava na zimu Příroda Příroda a zahrada Ptáci Ptáci na zahradě Ptačí koncert Ptačí zpěv Pustoryl Radost a uspokojení Rady a tipy Rákosník Rakytník řešetlákový Ráno Recepty Rehek zahradní Relaxujeme Repelent Rozmarýn Růže Růže pro domácí pěstování Růže výsadba řez množení Rybíz rychlá večeře Rýmovník Řebříček obecný Řepík lékařský Řimbaba Sadba Salamander Samsung Sasanka - Anemone Sasanka hajní Sedmikrásky Skalka Slavík obecný Sléz lesní Slimáci Slípka zelenonohá Slunéčko sedmitečné Slunečnice Sněženky Snídaně Stehlík Strakapoud Strnad sv.Martin Světlík lékařský Sýkorky Šafrán (Crocus sativus) Šalvěj Šípky Škůdci Šoupálek dlouhoprstý špaček Štětka lesní Talovín zimní Trubačovité Třapatka nachová Třapatka srstnatá neboli rudbekia Ťuhýk obecný Ťuhýk šedý Tulipány U křížku Umění Úvod do stránky V lese Včely Velikonoční pomlázka Verše Veverka Veverka černá Videa o zahradě Víno Violka vonná-fialka Vivaldi Vlaštovičník Vlaštovka Vlaštovky Vlčí máky Vrabec domácí vrabec polní Vratič Vtipy humor Vysoká Zahrada ticha Zahradní nábytek Zahrady Zazimování Zběhovec Zdraví Zelené pláně Zelenina Zima Zlatý déšť zvonek zelený Zvonohlík zahradní Žabky Žáby Živé sekačky

Přejděte na další skvělé stránky autorů

Chceš být šťastný?

Chceš-li být štastný hodinu-opij se...
Chceš-li být šťastný 3 dny-ožeň se ....
Chceš-li být štastný týden-uspořádej zabijačku...
...pokud ale chceš být šťastný celý život - staň se zahradníkem!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...